ATTACHMENTOVÉ CENTRUM ATTA
TERAPIE HROU (PLAY THERAPY)
Terapie hrou Virginie Mae Axline vychází z přesvědčení, že každé dítě má vrozenou schopnost zkoumat a zpracovávat své pocity a prožitky, včetně těch negativních, prostřednictvím hry, protože hra je „řečí“ dítěte.
Traumatické zážitky však tuto „sebeúzdravnou“ schopnost dítěte „deaktivují“. Úkolem terapie je tedy vytvořit bezpečný terapeutický prostor, ve kterém dítě může svým vlastním tempem a svým vlastním způsobem prozkoumávat všechny minulé i současné události, které vědomě nebo nevědomě negativně ovlivňují jeho současný život, tj. terapie dává dítěti možnost „aktivovat“ jeho schopnost své problémy vyřešit. Skrze hru se dítě vyrovnává s tíživými zážitky, znovu přehrává problémy, se kterými se setkalo, je to cesta jak odreagovat strach, smutek nebo vztek.
Základem terapie je vztah, který terapeut dítěti nabízí.
Terapeut svým chováním vůči dítěti sděluje:
Terapeut se zaměřuje více na:
Cílem terapie hrou je trvalá vnitřní proměna dítěte, tj. zpracování traumatických zážitků, která vede i ke změnám vnějším, tj. odeznění poruch chování. Nejde o pouhé odstranění symptomů, ale o změnu ve struktuře osobnosti dítěte.
PRINCIPY TERAPIE HROU
Zrcadlení, tj. „Slyším tě!“
Zrcadlení spočívá v tom, že terapeut opakuje to, co říká dítě. Dítě tím získává ujištění o tom, že mu terapeut naslouchá a rozumí mu.
Stopování, tj. „Vidím tě!“
Terapeut popisuje to, co dítě dělá. Dítě tak cítí zájem terapeuta o to, co dělá, jeho snahu porozumět světu dítěte a pochopit ho.
Přijetí, tj. „Přijímám tě se vším, co k tobě patří!“
Terapeut pojmenovává pocity dítěte, kterých si všímá a přijímá je bez hodnocení, nevyvrací je ani neodmítá. Dítě tím získává odvahu své pocity vyjadřovat otevřeněji a učí se jim lépe rozumět.
Zrcadlení, tj. „Zvládneš to!“
Terapeut chce, aby dítěte zažívalo, že je schopné a kompetentní řešit své problémy, nedělá věci za něj, pomáhá mu jen na jeho jasnou výzvu apod.
Zrcadlení, tj. „Se mnou jsi v bezpečí!“
Hranice v Terapii hrou jsou jednoduché – dítě nesmí ubližovat samo sobě ani terapeutovi, nesmí ničit hračky a ostatní předměty v místnosti, a po ukončení hry odchází. Stanovení limitů probíhá způsobem, který dítě neohrožuje a nezahanbuje, to znamená není narušen jeho pocit bezpečí ani pocit přijetí. Terapeut dává dítěti možnost, aby samo nad sebou získalo kontrolu.